Konečně jsme se dočkali. Počasí se umoudřilo a pomalu se rozvolňuje i situace v Česku. To znamená jediné, výlet na chatu. Jakmile je hezky tak snad každý by někam vypadl. Do přírody, k moři, nebo jenom na procházku. Pro nás to znamená výlet do lesa. Manžel na chatě většinou přes den pracuje a večer nebo už odpoledne si užívá grilování. Ja si užívám většinou trochu odpočinku a občas nějakou knížku. Letos poprvé to pro mne znamená strach o Adélku. Kde všude by mohla spadnout. Nerovný terén v lese tomu dost dobře napomáhá a tak musím být pořád ve střehu. Uvnitř chaty jsou rozpálená kamna a tak si ani tam neodpočinu. Občas mi přijde zvláštní jak máme každý o děti strach v jiných situacích. Ja mám mnohem menší strach doma, protože tam už to Adélka zná a většinou ví, co si kde může a nemůže dovolit. Pro mě je to takové to bezpečné místo doma a na chatě naopak trnu. Manžel má občas doma oči na vrch hlavy a na chatě je úplně klidný. Nechá ji běhat venku, ať se otrká a vyzkouší si za...