Nikdy jsem nebyla ta holka, která má svou vysněnou svatbu. Přesto, když to přišlo, tak byli věci, které jsem si přála. Nikdo ale nečekal, jaká bude situace v České republice a tolik věcí se nepovede.
Ani jeden z nás nikdy nebyl perfekcionista a říkali jsme si, že naše svatba bude o lidech, kteří ten den s námi budou. Já jsem si vždycky přála mít svatbu na podzim a jelikož zásnuby proběhli v srpnu, moc času nebylo. Strategie proto byla taková, že budeme mít co nejméně dodavatelů a vše na jednom místě. Všechno plánovaní vypadalo naprosto idylycky a všechno šlo jako po másle. Bohužel do toho všeho přišla další vlna Covidu a s tím i omezení.
Byli okolnosti, které nám nedovolovali svatbu odsunout. Ani jsme vlastně nechtěli. Věděla jsem, že bude mnohem jednodušší hlídat 9-ti měsíční miminko než třeba později v létě až bude běhat. Nakonec jsme si stáli za datem a do poslední chvíli čekali. Netradičně jsme zvolili datum svatby na úterý. Prostě proč ne? Vždyť vy stejně máte ten den dovolednou, dokonce mají nárok na placenou dovolenou i Vaši rodiče. Nesetkali jsme se s žádnou špatnou odezvou, že by si někdo nemohl vzít v práci dovolenou, naopak všichni chtěli s námi ten náš den oslavit.
Všechno vypadalo až moc růžově a shodli jsme se vlastně na všem. Jediné co byl pro mě oříšek, byly šaty. Na zkoušku šatů jsem potřebovala ideálně 2 doprovody, aby někdo zabavil Adélku. Nakonec jsem to nekomplikovala a vybrala si už v prvním salonu. Boty jsem si koupila jen tenisky, protože kdo by chtěl na podzim běhat venku v podpatcích. Kytky a dekorace jsme zvládli docela dobře domluvit po emailech a po emailu jsem vyřešila i oznámení. Nejvíc nám dal zabrat seznam hostů. Tam jsme spolu museli hodně diskutovat koho tam mít chceme a koho už ne. Ať chcete nebo ne, ono to tam naskáče, rodina, kamarádi a hlavně doprovody. Nakonec nás bylo skoro 70. Na začátku jsem si reálně myslela, že to zvládneme do 50 lidí. Nakonec nám do toho systém hodil vidle a my museli seznam seškrtat na 30 hostů. To bylo teprve náročné.
Když na to vzpomínám, tak nebylo vlastně náročné to plánovaní, ale ty dotazy ostatních lidí. Všichni mi posílali informace o novém opatření, ikdyž já neděla nic jiného než každý den hledala co je nového, co se smí a co už ne. Vlastně jsem se v těch opatření dost dobře orientovala. Zvládli jsme seznam seškrtat na 40 lidí a dohodli se, že 10 lidí se zastaví jen dole v restauraci na oběd, aby jsme si mohli s nimi přituknout a oslavit ten náš den. Nakonec se zavřeli i restaurace a my doufali, že i tak dokážeme na svatbu dostat více než jen 30 lidí.
Nejhorší bylo to, že každý psal a volal, jak to nakonec bude. Byli i tací, kteří se nás snažili přesvědčit ať svatbu odložíme. My si stáli na svém a žonglovali všechny přípravy po telefonu. Oznámení jsme museli nechat vytisknout dopředu a na jmenovky jsem nechala natisknout jen motiv. Ty jsem nakonec nadepisovala až den před svatbou. Oznámení jsme nakonec rozdali jen těm co na svatbu opravdu šli, abychom někoho neurazili. Zbytek mám doteď doma v krabici a nevím co s nimi. Nikdo se nezlobil, že si nemůže vzít doprovod. Všichni situaci chápali a naopak nám nekteří i nabídli, že své místo přenechají někomu jinému. I u nás doma začínalo být dusno. Seznam hostů se zdál být jako nevyčerpatelné téma číslo jedna.
Moje rozlučka se svobodou proběhla naprosto v klidu asi 10 dní před svatbou. Budoucí manžel takové stěstí neměl a jeho rozlučka se konala víkend před svatbou. To už vypadalo, že se svatba skutečně uskuteční a tak bylo potřeba doladit všechny detaily. Nestihnul si vůbec odpočinout a od chvíle co přijel jsme se nezastavili. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla na den D přespat už na místě a dceru odvézt k babičce. Věřit, že se opravdu vdám i v této nelehké době jsem začala, až když jsem přijížděla na místo večer před tím na úplně prázdný zámek. Nevýhodou bylo, že nebyl vytopený a tak v něm byla šílená zima. Alespoň jsem si mohla dát bez výčitek teplou vanu a začít se soustředit, že se zítra opravdu vdávám.
Obřad byl až ve 2 hodiny a tak jsem měla spoustu času na dlouhou snídani. Věděla jsem, že budoucí manžel dorazí nejdřív ve 12 hodin a já můžu do té doby poletovat i venku a rozhodovat se, zda bude obřad venku nebo uvnitř. V tom jsem měla do jisté míry výhodu. Všechno se dělalo na poslední chvíli a já se mohla rozhodovat až na místě. Nebyla bych to já, aby se něco nepokazilo. Já už si s ničím nelámala hlavu a věděla, že všechno nějak dopadne. Dort byl příšerný. Družička ho ráno vyzvedla a z modrého marcipánu, který jsem si na dort přála byla jedna velká modelína. To se opravdu nepodařilo.
Počasí se vydařilo a obřad mohl být venku. Bylo kouzelné sledovat všechny tajně z balkónku, jak se scházejí a čekají až přijdu k oltáři. Když začala hrát hudba a já vykročila pravou nohou, byl to zvláštní pocit. Chvíle, kterou si každá nevěsta musí užívat. Je krásně oblečená, nalíčená a všichni koukají jen na ni. Nikdy jsem nebyla ráda středem pozornosti, ale tady jsem se musela jen usmívat. Proslov paní oddávající byl dlouhý, ale vlastně moc hezký. Užívala jsem si každé slovo a byla přítomna v tom okamžiku. Sice jsem si nepamatovala zpětně co povídala, ale od toho jsou nahrávky a video, které nám ze svatby zůstalo. Jakmile zazněla naše ano a manželský polibek, bylo vidět, že to z nás všechno spadlo. Měli jsme to za sebou. Já byla vdaná paní a teď měla začít zábava. Chvíli jsme si povídali s nejbližší rodinou a úplně zapomněli na nějaké focení nebo oběd. Kamarádi se rozutekli pro pivo a začal trochu chaos. Zpětně mi to přijde úsměvné. Řešili jsme svatbu jako takovou, ale program nevěděl skoro nikdo. Nejdřív jsem plánovala ho vytisknout, ale pak v tom shonu na to nezbyl čas a my celý den improvizovali.
Situace nám dovolila slavit pouze do 11 hodin. Nakonec to bylo akorát a obdivuju všechny kdo slaví až do rána. Já byla ráda, že jsem večer padla do peřin. Druhý den ráno jsme se sešli na snídani a já byla ráda, že se mi podařilo zrealizovat alespoň tohle přání. Po snídani začal velký úklid, balení a krabičkování zákusků pro hosty. Nanosit věci do auta a doma je zase vynosit bylo docela náročné. Věděla jsem ale, že teď začíná zasloužený relax.
Komentáře
Okomentovat