Plavání s miminkama

Jak nejlépe vybrat plavání Vám asi neporadí nikdo. Je lepší plavání nebo cvičení? Pro mě při výběru bylo důležité mít s Adélkou pravidelný program, který by nebyl doma nebo procházka venku. Nakonec jsem byla vyzkoušet cvičení s dětmi, ale podle věku kam jsme zapadali, nebyla Adélka tak daleko, aby zvládla co instruktorka vymyslela. Ikdyž nás tam bylo pouze 5 nějak jsem se tam necítila dobře. Nevyhovoval nám vlastně ani čas, ale spíše se jednalo o to, že jsme si tam s Adélkou vlastně hrály stejně jako doma. Což jsem mohla dělat bez toho abych někomu platila za lekci a nemusela se stresovat, že Adélka něco nedokáže tak brzy jak ostatní děti.

Nakonec jsem vybrala kombinaci obojího. Plavání i cvičení. Nejvíce se mi líbila slaná voda. To tedy znamenalo, že nebudu chodit sama, ale může s námi chodit i kamarádka, kteří trpí na atopický ekzém. Bylo zde hodně pravidel, ale kvůli dětem je to vlastně pochopitelné.

První lekce byla taková úvodní a pro některé rodiče rozpačitá. Druhou lekci si už děti mnohem více užili. Při cvičení jsme zpívali písničky a motivovali děti k aktivitě. Po cvičení jsme šli do bazénu a já byla překvapená jak si to Adélka užívala. Líbilo se mi, že mě mohl občas vystřídat manžel, kdy do bazénu šel místo mě a užívali si to s Adélkou oba. Byli jak ryby ve vodě. Vůbec ji nevadilo se potápět, což po mě rozhodně nemá. Nejvíce se mi na tom všem líbilo, že jsme mezi stejně starými dětmi a řešíme stejné problémy. Po plavání jsme si ve společné místnosti povídali s ostatníma maminkama zatímco jsme krmili děti, protože komu by nevyhládlo po takové aktivitě. Na cestě domů Adélka vždy usnula. Některé děti prý ten den chodili spát i 3x denně. Zabralo nám to vždycky alespoň půl dne a já si užívala tu naši společnou aktivitu. Byl to ten náš program, kdy jsme byli mezi dětmi a socializace byla skvělá.

Užívali jsme si i chvilky před cvičením. Děti jsme nechali na zemi hrát si spolu a oni od sebe odkoukávali lumpárny. Někomu trvalo delší čas než se rozkoukal, ale hračky si vždycky půjčili všichni. Časem se už nemusel nikdo rozkoukávat. Lumpačili tam společně a já byla překvapená jak Adélce nedělá problém být v kolektivu dětí. Nebyla nikde v ústraní, ale když něco chtěla tak si šla středem za svým. Děti jsme jen trochu korigovali, aby si neubližovali, ale to vlastně nebylo potřeba. Všichni byli slušní. Já jsem mohla alespoň s maminkama probrat miminkovské věci. Dokonce se domlouvala i společná procházka.

Jediné co nám nehrálo do karet byl coronavirus a tak nám plavání zatrhli. V nouzovém stavu jsme jednou mohli na plavání, ale s dětmi to bylo jako by jsme začínali na novo. Potápění už nebylo pro Adélku tak samozřejmé jako předtím. Všichni vidí bazény jen jako aquapark, kam chodí stovky lidí. Žádného z politiků nenapadlo, že chodíme s dětmi plavat a jim to pomáhá se rozvíjet. Jsem zvědavá jaké to s dětmi bude teď když už všichni budou chodit a běhat. Snad to bude brzy.