Už je to měsíc co nás Covid donutil jít koupit nové boty. Jelikož nebylo ještě úplně hezké počasí tak mě ani nenapadlo jít zkusit chodit venku. Proč taky. Těch pár krůčků co jsme většinou zvládli a ještě za ruku nebyli na žádnou velkou procházku. Jelikož se měli zavřít obchody s dětským oblečením a obuví tak jsme i my museli zaběhnout do obchodu a nějaké botky na ven vybrat. Nakonec se to ukázalo jako super nápad, protože od té doby chodíme snad každý den alespoň na chvilku ven. Každý den se tedy chůze zlepšuje. Ze začátku chodila Adélka pouze za ruku což se ukázalo jako velmi efektivní, protože můžete velmi snadno nasměrovat dítě, kam má jít. Teď když už venku běhá sama nastalo období, kdy jde přesně na opačnou stranu než bych si já přála. I tak si procházky s Adélkou užíváme. Ať už jdeme jen na procházku s pejskem nebo nakoupit do obchodu kam jedeme v kočárku a cestou zpátku jdeme hezky po svých.
První procházka mě velmi mile překvapila. Vzala jsem sebou naivně kočárek, ale Adélka byla tak šťastná, že může konečně běhat venku až výskala na celé sídliště. Do kočárku jsem ji už dostat nedokázala. Chtěla se jen nosit. Co kdyby náhodou chtěla ještě chodit takže jsem ji musela poponášet. První procházku jsme si moc užili a procházky začínají mít nový význam. Už to není o spinkání v kočárku na čerstvém vzduchu se sluchátky v uších. Je to o tom se venku co nejvíce vyřádit a pak doma padnout do postýlky.
Jelikož začalo být i hezké počasí tak jsme už zkusili i hřiště. Překvapilo mě, že Adélku nebaví houpačky, ale na pískovišti si dokáže hrát sama i několik minut. Občas stačí postavit nějakou tu bábovičku a je spokojená. Nejvíce se na hřišti směje, když jezdíme na skluzavce. Myslím, že hodně rychle pochopí jak na to a bude jezdit úplně sama. Když se dostatečně vyblbneme na hřišti tak dáváme na lavičce svačinku, což jako správné kelišce vyhovuje, a vydáváme na dlouhou cestu domů.
Tohle období si náramně užívám.
Komentáře
Okomentovat