Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Grilování s dětmi

Konečně se trochu rozvolnilo. Už jsme ve věku kdy i kamarádi kolem nás mají děti a tak jsme se domluvili a vyrazili grilovat na chatu i s dětmi. Domluvit termín bylo trochu náročnější, ale nakonec jsme se sešli všichni. My jsme vyráželi už dopoledne, abychom všechno stihli připravit a já se po dlouhé době dostala ven tak brzy, že jsem stihla snídaně v mekáči. S Adélkou jsme se zastavily nakoupit čerstvé pečivo a poslední nezbytnosti a pak už nás u auta čekal tatínek, aby pomohl s věcma. Největší přípravy proběhli den předem, jako připravování pomazánek, nakládání masa, nebo vaření guláše. Takže stačilo připravit sezení, namazat pomazánky na chleba, nakrájet zeleninu a připravit oheň.  Postupně se začali sjíždět rodiny a bylo kouzelné pozorovat Adélku, jak se adaptuje mezi děti. Dávala najevo, že pejsek je její, ale jinak si užívala děti a blbla s nimi, ikdyž jim věkově moc nestačila. Za chvíli si ale sama řekla a chtěla jít spinkat. Nevím jestli ji uspala ta rychlá přeháňka a bubnování
Nejnovější příspěvky

Výleto do Zoo Praha

Konečně jsme si udělali volno a vyrazili do ZOO. Myslím, že to byl ve výsledku výlet spíš pro nás než pro Adélku, ale i tak jsme si to moc užili. Zvířátka byla zajímavá vždycky chvilku, ale hřiště, písek, nebo voda to vyhrávali na plné čáře. Jelikož máme dítě, které rádo jezdí v kočárku, zvládli jsme i tak obejít celou ZOO. Zakončili jsme to u vody a pak odpoledne jeli úplně unaveni domů. Výlet to byl super a příště vyrazíme někam dál za Prahu.

Mimo okres aneb výlet na chatu

Konečně jsme se dočkali. Počasí se umoudřilo a pomalu se rozvolňuje i situace v Česku. To znamená jediné, výlet na chatu. Jakmile je hezky tak snad každý by někam vypadl. Do přírody, k moři, nebo jenom na procházku. Pro nás to znamená výlet do lesa.  Manžel na chatě většinou přes den pracuje a večer nebo už odpoledne si užívá grilování. Ja si užívám většinou trochu odpočinku a občas nějakou knížku. Letos poprvé to pro mne znamená strach o Adélku. Kde všude by mohla spadnout. Nerovný terén v lese tomu dost dobře napomáhá a tak musím být pořád ve střehu. Uvnitř chaty jsou rozpálená kamna a tak si ani tam neodpočinu.  Občas mi přijde zvláštní jak máme každý o děti strach v jiných situacích. Ja mám mnohem menší strach doma, protože tam už to Adélka zná a většinou ví, co si kde může a nemůže dovolit. Pro mě je to takové to bezpečné místo doma a na chatě naopak trnu. Manžel má občas doma oči na vrch hlavy a na chatě je úplně klidný. Nechá ji běhat venku, ať se otrká a vyzkouší si zase něco n

Náš den

Udělalo se krásně tak jsme vyrazili ven s kamarádkou a jejím synem Samuelem. Bylo to úžasný. Jen nevím, čím to bylo a víc takových dní. Jestli to bylo jen tím počasím, tak už se těším na léto a nebo to mohlo být zákuskama, kterýma jsem zakončila den. Těším se na to správné jaro, které snad brzy přijde.

Návštěvy babiček

O víkendu jezdíme s Adélkou nejradši za babičkama. Je to velké ulehčení i pro mě. I když na ní musím dávat pořád pozor a občas potřebuje více pozornosti než doma, mám pocit že změna prostředí alespoň na chvíli nám prospívá. Babičky a dědečkové si vnoučata užívají a je neuvěřitelné, jak se za týden dokáže Adélka posunout. Jeden týden leží další už dokáže lézt, mluvit nebo dokonce chodit. V tomhle případě je čas opravdu relativní a musím uznat, to že stárneme poznáme opravdu na dětech. I když musím říct, že na hřišti si nepřipadám stará ani trochu, když s Adélkou jezdím po skluzavce, nebo si hrajeme v písku. Každý víkend se snažíme vyrazit na nějaký výlet nebo někam na návštěvu. Pro mě to znamená že nemusím mít starost s vařením a Adélka nemá jasně nastavený režim. Což v překladu znamená že ji babičky pěkně rozmazlují. Jsem ráda že tak nějak od začátku režim máme, ale jsou dny kdy režim není a Adélka se dokáže přizpůsobit. Což je podle mě taky důležité. Líbí se mi jak u každé babičky má

Vítání občánků

Nikdy by mě nenapadlo, že v 21. století se dělá něco, jako vítání občánků. Vždycky jsem si myslela, že se tento zvyk drží už jen na vesnicích. Mile mě to překvapilo, když jsem se dozvěděla, že i v Praze něco takového máme. Bylo to alespoň příležitost, jak se hezky obléct a udělat si pár fotek do alba.  Naštěstí nám vyšlo počasí a tak to bylo vlastně kouzelné. Podepsali jsme se jako rodiče do knihy a dostali i pár dárečků od městské části. Potom jsme si zašli s kamarády na oběd. Na druhou stranu to není nic, co by musel absolvovat každý. Spíše je to takové zpestření běžných dnů.

Adélka a jídlo

Jsem moc ráda, že má Adélka kladný vztah k jídlu. Vlastně už odmalička. Nikdy jsme neměli problém co se týče příkrmů. Čekali jsme až ji budou alespoň 4 měsíce abychom mohli s příkrmy začít a šlo nám to dobře. Ať už jsem něco uvařila nebo ohřála skleničku tak to Adélka neodmítla. Samozřejmě ji něco chutnalo víc a něco méně ale vždycky ochutnala. Jediné co mi neprošlo byli kaše a banán.  Od začátku se ji ale líbilo, že může baštit sama. Rychle pochopila jak to funguje a ikdyž občas zkoušela jíst i rukala, lžičkou to šlo tak nějak lépe. Existuje spoustu metod, jak naučit děti papat, ale my na to šli tak nějak intuitivně. Občas se Adélka krmila sama občas měla jen v ruce lžičku a krmila jsem ji já. Bylo i období kdy chtěla jenom krmit. Babičky si klepali na čelo a všichni se nám divili, že mi nevadí ten čurbes z toho a špinavé prádlo. Odměnou mi je ta láska k jídlu, kterou Adélka má. A tu volnost nad výběrem jídla kolik čeho chce sníst. Už teď v roce přesně ví na co má chuť. Když je plná,