deníček mladé mámy

Udělalo se krásně tak jsme vyrazili ven s kamarádkou a jejím synem Samuelem. Bylo to úžasný. Jen nevím, čím to bylo a víc takových dní. Jestli to bylo jen tím počasím, tak už se těším na léto a nebo to mohlo být zákuskama, kterýma jsem zakončila den. Těším se na to správné jaro, které snad brzy přijde.

O víkendu jezdíme s Adélkou nejradši za babičkama. Je to velké ulehčení i pro mě. I když na ní musím dávat pořád pozor a občas potřebuje více pozornosti než doma, mám pocit že změna prostředí alespoň na chvíli nám prospívá. Babičky a dědečkové si vnoučata užívají a je neuvěřitelné, jak se za týden dokáže Adélka posunout. Jeden týden leží další už dokáže lézt, mluvit nebo dokonce chodit. V tomhle případě je čas opravdu relativní a musím uznat, to že stárneme poznáme opravdu na dětech. I když musím říct, že na hřišti si nepřipadám stará ani trochu, když s Adélkou jezdím po skluzavce, nebo si hrajeme v písku. Každý víkend se snažíme vyrazit na nějaký výlet nebo někam na návštěvu. Pro mě to znamená že nemusím mít starost s vařením a Adélka nemá jasně nastavený režim. Což v překladu znamená že ji babičky pěkně rozmazlují. Jsem ráda že tak nějak od začátku režim máme, ale jsou dny kdy režim není a Adélka se dokáže přizpůsobit. Což je podle mě taky důležité. Líbí se mi jak u každé babičky má ...

Nikdy by mě nenapadlo, že v 21. století se dělá něco, jako vítání občánků. Vždycky jsem si myslela, že se tento zvyk drží už jen na vesnicích. Mile mě to překvapilo, když jsem se dozvěděla, že i v Praze něco takového máme. Bylo to alespoň příležitost, jak se hezky obléct a udělat si pár fotek do alba.  Naštěstí nám vyšlo počasí a tak to bylo vlastně kouzelné. Podepsali jsme se jako rodiče do knihy a dostali i pár dárečků od městské části. Potom jsme si zašli s kamarády na oběd. Na druhou stranu to není nic, co by musel absolvovat každý. Spíše je to takové zpestření běžných dnů.

Jsem moc ráda, že má Adélka kladný vztah k jídlu. Vlastně už odmalička. Nikdy jsme neměli problém co se týče příkrmů. Čekali jsme až ji budou alespoň 4 měsíce abychom mohli s příkrmy začít a šlo nám to dobře. Ať už jsem něco uvařila nebo ohřála skleničku tak to Adélka neodmítla. Samozřejmě ji něco chutnalo víc a něco méně ale vždycky ochutnala. Jediné co mi neprošlo byli kaše a banán.  Od začátku se ji ale líbilo, že může baštit sama. Rychle pochopila jak to funguje a ikdyž občas zkoušela jíst i rukala, lžičkou to šlo tak nějak lépe. Existuje spoustu metod, jak naučit děti papat, ale my na to šli tak nějak intuitivně. Občas se Adélka krmila sama občas měla jen v ruce lžičku a krmila jsem ji já. Bylo i období kdy chtěla jenom krmit. Babičky si klepali na čelo a všichni se nám divili, že mi nevadí ten čurbes z toho a špinavé prádlo. Odměnou mi je ta láska k jídlu, kterou Adélka má. A tu volnost nad výběrem jídla kolik čeho chce sníst. Už teď v roce přesně ví na co má chuť. Když je pl...

Člověk by nevěřil jak rychle si jde vytvořit sociální bublinu. Maminky na mateřské dovolené si ji vytváří podle mě tak nějak automaticky. Už když jsem byla těhotná tak jsem si ji pomalu nevědomky vytvářela. Po porodu se ten svět smrskne jen na toho malého drobečka a to je tak nějak normální a kouzelné. Chtěla jsem řešit jenom miminka, protože to bylo pro mě v tu chvíli přirozené. Samozřejmě jsem nechtěla přijít ani o své kamarádky, které nemají děti a tak jsem se s nimi tak nějak vracela z toho svého světa do reality. I já jsem chtěla trávit s miminkem co nejvíce času a nejjednodušší jak se spojit se světem byl pro mě Facebook nebo Instagram. Přirozeně jsem sledovala různé maminky ať už z mého okolí, nebo i pro mě zatím neznámé blogerky. Postupně jsem si vytvořila tu svou sociální bublinu a tak nějak naivně jsem si myslela, že i mé kamarádky v okolí mají podobnou bublinu se stejnými problémy a radosti. Lidi, které jsem sledovala totiž řešili ty stejné problémy a měli stejné radosti jak...

Jak nejlépe vybrat plavání Vám asi neporadí nikdo. Je lepší plavání nebo cvičení? Pro mě při výběru bylo důležité mít s Adélkou pravidelný program, který by nebyl doma nebo procházka venku. Nakonec jsem byla vyzkoušet cvičení s dětmi, ale podle věku kam jsme zapadali, nebyla Adélka tak daleko, aby zvládla co instruktorka vymyslela. Ikdyž nás tam bylo pouze 5 nějak jsem se tam necítila dobře. Nevyhovoval nám vlastně ani čas, ale spíše se jednalo o to, že jsme si tam s Adélkou vlastně hrály stejně jako doma. Což jsem mohla dělat bez toho abych někomu platila za lekci a nemusela se stresovat, že Adélka něco nedokáže tak brzy jak ostatní děti. Nakonec jsem vybrala kombinaci obojího. Plavání i cvičení. Nejvíce se mi líbila slaná voda. To tedy znamenalo, že nebudu chodit sama, ale může s námi chodit i kamarádka, kteří trpí na atopický ekzém. Bylo zde hodně pravidel, ale kvůli dětem je to vlastně pochopitelné. První lekce byla taková úvodní a pro některé rodiče rozpačitá. Druhou lekci si už d...

Než se miminko narodí, každá maminka přemýšlí, co je pro miminko nejlepší. Když je miminko malinké opravdu skoro nic nepotřebuje. Ale už v tu chvíli můžeme prát v ekologičtějším prášku nebo gelu. Ikdyž jsem nad ekologií často přemýšlela, ať už o třídění odpadu nebo o vermikompostéru, nikdy mě nenapadalo začít s ekologickými čističemi doma. Začala jsem nad tím přemýšlet přesně ve chvíli, kdy jsem chtěla pro to svoje miminko vyprat oblečení v šetrnějším přášku. Každou chvíli jsem běhala do drogérie a zkoušela co je pro ni nejlepší. Na internetu vybírala jak pro Adélku mýt nádobí. A teď když je větší a všechno olizuje tak přemýšlím jak všechno očistit, aby to pro ní bylo možná co nejméně škodlivé. Nakonec jsem narazila na Euronu a na velice milé (většinou) maminky, které mi chtěli se vším poradit. V té době jsem nakupovala i plínky přes internet, abych nemusela běhat každou chvíli do drogerie a tahat balení plínek. Proč se tedy tahat s drogerií, když nemusím? Objevila jsem šetrnou drogeri...

 Už je to měsíc co nás Covid donutil jít koupit nové boty. Jelikož nebylo ještě úplně hezké počasí tak mě ani nenapadlo jít zkusit chodit venku. Proč taky. Těch pár krůčků co jsme většinou zvládli a ještě za ruku nebyli na žádnou velkou procházku. Jelikož se měli zavřít obchody s dětským oblečením a obuví tak jsme i my museli zaběhnout do obchodu a nějaké botky na ven vybrat. Nakonec se to ukázalo jako super nápad, protože od té doby chodíme snad každý den alespoň na chvilku ven. Každý den se tedy chůze zlepšuje. Ze začátku chodila Adélka pouze za ruku což se ukázalo jako velmi efektivní, protože můžete velmi snadno nasměrovat dítě, kam má jít. Teď když už venku běhá sama nastalo období, kdy jde přesně na opačnou stranu než bych si já přála. I tak si procházky s Adélkou užíváme. Ať už jdeme jen na procházku s pejskem nebo nakoupit do obchodu kam jedeme v kočárku a cestou zpátku jdeme hezky po svých. První procházka mě velmi mile překvapila. Vzala jsem sebou naivně kočárek, ale Adél...